Ivan a Voloďa opravují žumpu. Ivan vleze do těch hoven, nadechne se a ponoří se. Za chvilku se vynoří a povídá Voloďovi: "Voloďo, podej mi klíč číslo 12."
Ivan vezme klíč, nadechne se a ponoří se zpět do těch hoven. Za chvíli se vynoří a chce klíč číslo 10. Poté, co žumpu spraví, vyleze ven a povídá: "Vidíš, Voloďo, kdyby ses ve škole pořádně učil, nemusels jenom klíče podávat..."
Blázni v léčebně si myslí, že jsou listí, tudíž si vyskočí na lustry. Přijde je zkontrolovat psychiatr. Vejde do prvního pokoje a zvolá: "Podzim!"
Blázni spadnou. Vejde do druhého pokoje a zase: "Podzim!"
Blázni se opět pustí lustrů. Ve třetím pokoji psychiatr znovu opakuje: "Podzim!"
Nic. Blázni jako by neslyšeli. Psychiatr: "Podzim, blázni, je podzim!!!"
Opět nic. Tu se ozve jeden z bláznů a volá: "My jsme jehličnany!!!"
Jde Karkulka černým lesem a najednou - z křoví kouká vlčí hlava oči vytřeštěné.
No tak Karkulka začne svoji repliku: "Proč máš tak velké oči..."
A vlk tiše zmizí. Karkulka zavrtí hlavou a jde dál.
Dojde na paseku a tam z trávy čouhá vlčí hlava s vyvalenýma očima,
a Karkulka zase začne: "Proč máš tak velké oči...
" Hlava zmizí a jen vlnění trávy značí vlkův ústup.
Karkulce je to už fakt divný a jde dál.
Najednou vidí že z mlází zase kouká vlčí hlava, tak znovu začne
"Proč máš tak.." a v tom vlk nelidsky zařve: "Kurva, já se snad v klidu nevyseru!"
Hustým lesem pomalu kráčejí dva bratři. Jdou popřát ke své babičce, která má dnes narozeniny. Jeden z nich je slepý a druhý má jen jedno oko. Jdou a jdou a v tom ten s jedním okem šlápne na spadlou větev, která se vymrští a to oko mu vyšlehne. Mrzutě se zastaví a povídá tomu slepému: "Brácho, tak jsme došli". Slepý rozpřáhne široce náruč a vesele zvolá: "Ahoj babi, všechno nejlepší k narozeninám."
